Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé… Opravdu šťastné a veselé? Může to znamenat pro každého něco úplně jiného. Pro mě osobně, aby byly co možná nejjednodušší, klidné a bez zbytečného otravování se vším, co považuju za zbytečnost. To zahrnuje přemíru vánočního úklidu, honbu za dárky, tlačenici na vánočním trhu, zásobování potravinami na tři roky dopředu a pečení dvacatera druhů cukroví. Tady možná trochu přeháním, ale asi víte, co mám na mysli.

Jako malé dítě jsem Vánoce nikdy neměla ráda. Nespojovala jsem si je s Ježíškem, ale s naprostým vopruzem a stresem. Nepřekonaly to ani dárky pod stromečkem. Těch pár dní v roce jsem přežívala jen těžko a s naprostým odporem. Vlastně bych tehdy mohla klidně založit hnutí odporu proti Vánocům. Jestli znáte pohádku o Grinchovi, tak to jsem byla přesně já. 🙂

Když bylo konečně po nich a všechno se vrátilo do normálu, bylo zase dobře. Od dětství se mi příčila byť jen představa všeho vánočního stresu spojeného se sháněním dárků, povinností mít naklizeno, napečeno a navařeno – veškeré to šílenství a shon, vrcholící absolutním obžerstvím. Jakoby ani nešlo o Vánoce samotné a o to, proč se ve skutečnosti slaví. Alespoň takový dojem ve mně zanechávalo pozorování každoročního dění v naší rodině, ale i venku mezi lidmi. Tehdy jsem si pochopitelně neuvědomovala celý kontext, jak ho píšu tady. Jen jsem si sama vnitřně říkala, že je něco asi špatně.

Abych to ještě uvedla na pravou míru, moje maminka to zřejmě cítila podobně jako já, a protože se jí do vánočního mumraje samotné nechtělo nikdy pouštět, bývali jsme na svátky u babiček (omlouvám se dědečkům, ale my jsme taková genderově hodně nevyvážená rodina a mužů by u nás pohledal). Jenže o to to bylo horší, než kdybychom si bývali udělali úplně obyčejné, jednoduché, zato poklidné Vánoce u nás doma.

Babičky jely podle tradičního modelu naklidit a vykrmit. Všeho muselo být nadmíru a člověk ještě vyslechl pravidelné kázání a pohoršení nad námi, jak tento model ignorujeme. Ony to nedělaly kvůli sobě, že by je to bavilo, ale tradičnímu argumentu „co by tomu řekli ostatní“? Všechno se dělalo kvůli prezentaci před ostatními. Přicházely a odcházely návštěvy a babička jim hrdě nabízela svých dvacatero druhů vánočního cukroví. Všichni se museli porovnávat, kdo toho zvládl víc a čí cukroví je lepší. Proboha proč? Vzpomínám si, že Vánoce ve mě už předem vyvolávaly tak nepříjemné pocity, že jsem pravidelně onemocněla chřipkou a Štědrý večer trávila v horečkách. Prostě vánoční atmosféra, jak má být.

O mnoho let později, když jsem dospěla a zařídila si život po svém, jsem došla k úžasnému poznání. Nemusím trávit Vánoce obvyklým způsobem, na který jsem byla dosud zvyklá. A když na to přijde, nemusím je slavit vůbec. Moje babičky by z toho padly do mdlob, ale tak daleko jsem tedy nedošla. K mému vlastnímu štěstí to má podobně i můj manžel, ačkoliv on měl Vánoce vždycky rád. Nelpí na žádných tradicích a schématech, i když jeho rodiče jsou ultra-tradiční. Na stáří už v některých ohledech také polevují, a když není to publikum, kvůli kterému by na tom makali, dělají si klidný Štědrý večer jen sami pro sebe.

U nás se nejvíc osvědčilo sbalit se, a pár dní před Vánoci odjet někam na hory. Lyžovat nebo nelyžovat, ale prostě vypadnout úplně pryč do klidu. Zimu, hory a lyžování miluju. Týden strávený na horách, sváteční večeře v penzionu, kde se o vás postarají, zasněžené horské městečko s přírodou kolem. To vše ve mně změnilo dlouholetý odpor k Vánocům. Konečně to byly svátky klidu. Dokonce jsou i šťastné a veselé. Od té doby mám Vánoce docela ráda.

Pokud si mám vybrat mezi útratou spousta peněz za zbytečné dárky, jídlo, vánoční výzdobu a nevím co všechno ještě, skoro se zbláznit, nebo mám zaplatit někde ubytování a vyhnout se všemu stresu, volím vždycky možnost dvě, pokud to aspoň trochu jde.

Některý rok zůstaneme i doma a nikam nejedeme, ale snažíme se všechno minimalizovat na nezbytně nutné. Nepečeme a nevaříme do zásoby, nejíme salát ještě další 3 nebo 4 dny, nechystáme hordy pohoštění pro návštěvy. Vlastně by se dalo říct, že kromě vánočního stromečku a několika málo dárků pro děti uděláme nákup obvyklé velikosti a místo jakéhokoliv jiného jídla uvaříme kapra se salátem (případně ještě rybí polívku). Mezi svátky uděláme 2-3 rychlé návštěvy u babiček a dědečků (pokud zrovna někteří z nich netráví s námi přímo Štědrý večer). Hotovo, vyřízeno.

Dala jsem dohromady malé vánoční desatero, podle kterého tak nějak fungujeme.

Moje vánoční desatero

1) Vánoce slavím kvůli sobě (a svojí nejužší rodině), ne kvůli jiným lidem. Slavím je, jak sama cítím. Dělám jen to, co sama chci a nedělám nic kvůli očekávání druhých. Nežiju proto, abych naplňovala očekávání jiných lidí. To jen víc a víc vyčerpává. Jakmile si to uvědomím, život je hned o poznání snazší.

2) Co si o mně myslí někdo jiný, je jeho problém, ne můj. Nepotřebuju uznání ostatních.

3) Rozmyslím si, na čem mi opravdu záleží a co pro mě osobně znamenají Vánoce. Stanovím si třeba 3 věci, které jsou pro mě opravdu důležité a zásadní, ať je to cokoliv. Na to ostatní se klidně vykašlu. Pokud vás je v rodině víc a každý má jiné 3 věci, budete muset udělat nějaký kompromis, ale nemá smysl se z Vánoc strhat a vyčerpat. Já třeba nemám žádnou. Chci jen klid. A jestli něco, tak odjet na Vánoce pryč a užít si je v pohodě někde na horách. Můj manžel má jednu. Nemůže být o Vánocích bez živého vánočního stromečku. Ten se prostě musí každý rok koupit a nazdobit. Všechno ostatní je mu jedno. Jeho rodiče vyprávěli, že když byl malý, pod stromečkem i spával a nemohli ho odtamtud dostat. Vánoční stromeček prostě miluje. Naše děti, které jsou ještě malé, se pravděpodobně nejvíc těší na vánoční dáreček. Když to spočítám, máme 3 věci pro celou rodinu. Když zbude kapacita a čas, můžeme se věnovat ještě nějakým dalším vánočním aktivitám, ale není to nutné. To poznání je samo o sobě osvobozující.

4) Pokud můžu, chci si jet pryč odpočinout – třeba lyžovat na hory. Ať nemusím absolvovat vánoční shon doma.

5) Pokud zůstávám doma, nekomplikuji si život a udělám všechno jednoduše. Jak se říká, nejde o kvantitu, ale o kvalitu. Třeba cukroví. Když na to přijde, nemusím péct vůbec. Klidně si cukroví koupím, pokud péct nechci a pokaždé mě to akorát vysaje. Pokud pečete, nemusíte dělat nevím kolik druhů cukroví. Stačí třeba dva nejoblíbenější. Nebo jeden. A nepečte toho tuny, jako to dělají někteří. Cukroví si pak ještě zmrazí, aby jim vydrželo až do Velikonoc. Fuj! Možná jsem to jenom já, ale některé počiny mi opravdu připadají postavené na hlavu. Má to ještě jednu výhodu. Čím míň cukroví, tím míň kil navíc, které vás budou po Vánocích trápit, až si stoupnete na váhu. A tak je to se vším.

6) Pokud máte děti, nekupujte jim zbytečné dárky. Je lepší koupit jednu smysluplnou věc, než několik blbostí a zbytečných hraček. Mezi dospělými se můžete domluvit a nekupovat dárky vůbec. My něco kupujeme v průběhu celého roku, když je to potřeba, ne protože jsou zrovna Vánoce. Dneska jsou všichni vším zavalení, spoustou věcí, které nepotřebují nebo vůbec nepoužívají. Kdybyste začali třídit svoji domácnost, možná byste zjistili, že bez takových 50-75% věcí se klidně obejdete.

7) Když už jsme u toho třídění, můžete obdarovat jiné, kteří jsou na tom hůř než vy. Pokud máte doma věci, které sami nepoužíváte, ale přitom jsou pořád pěkné a funkční, darujte je. Pomozte a udělejte někomu jinému radost. Třeba dětem ve sbírce Krabice od bot nebo seniorům v projektu Ježíškova vnoučata. Určitě by se našlo víc obdobných možností. Letos už to možná nestihnete, ale třeba příští rok.

8) Běžte na pěknou vánoční procházku, ať už městem nebo přírodou. Okysličte svoje spavé mozky, projděte se ve sněhu (pokud bude) a rozjímejte. Můžete zamířit do kostela a podívat se na Ježíška v Betlému. Nebo si vzpomeňte na zvířátka v zimě a nasypte někde zrní ptáčkům do krmítka.

9) Dopřejte si nějakou pěknou, klidnou vánoční tradici, třeba pouštění lodiček ze skořápek vlašských ořechů.

10) A samozřejmě koukněte aspoň na jednu klasickou českou pohádku, ale jinak to s televizí nepřehánějte.

Napsala bych sem ještě třeba návštěvu půlnoční mše, ale tou dobou už jsem osobně naprosto tuhá a ještě nikdy jsem to nezvládla. 🙂

Jak trávíte Vánoce vy? Hlavně se moc nestresujte. 🙂